Překlady

Citace o překladech

Podle běžně rozšířené pověry každý překlad zrazuje nedostižný originál. To vyjadřuje dobře známá italská slovní hříčka „traduttire, traditore“ (překladatel – zrádce), Vzhledem k tomu, jak je tato hříčka oblíbená, musí v ní být někde skryté zrnko pravdy.
Jorge Luis Borges: Ars poetica

Egypt udržoval v různých obdobích rozvinuté společenské styky s Chetitskou říší, s Krétou a mnoha dalšími zeměmi. K tomuto účelu vznikly také dědičné a vysoce vážené funkce tlumočníků a překladatelů…
Jiří Černý: Dějiny lingvistiky

Když např. přijel roku 1653 do Versailles moskevský vyslanec, nebylo možno sehnat v celé Paříži tlumočníka; nakonec se obě strany musely spokojit s Holanďanem, který tlumočil z ruštiny do latiny a naopak.
Jiří Černý: Dějiny lingvistiky

Překladová tvorba má však významné poslání funkční, má za poslání, aby jazyk konfrontací s obsahy našemu světu představ cizími nabádala a vydražďovala ke své právnému zdolávání úkolů vyjadřovacích a projevových. S hlediska jen jazykového je překlad slovesná tvorba mnohdy a hodně náročnější než tvorba původní.>
Pavel Eisner: Chrám a tvrz

Ještě hůř to bývá s překlady. Jazykový poradce nakladatelův zpravidla nemá výtisk originálu; mnohdy není ani mocen jazyka, z něhož se překládalo. A zde tedy stůj slovo o překladech do češtiny. Budou mít v budoucnosti nesmírně významnou spolufunkci jazykotvornou. Ta bude záležet v obohacování českého výraziva, v oplodňující aplikaci češtiny na cizí život vnější i vnitřní, a cizí myšlení a vyjadřování. Překlad, který češtinu ničím neobohatí, ničím „nepodnítí“, tj. nezpůsobí v ní trochu kvasu a horečky – takový překlad může být pilný, plynný, čtivý, uhlazený a vůbec pečlivý, ale minul se s nejvyšším posláním umění překladatelského a lze o něm opravdu užít tupého slova z novinářského žargonu, že byl „pořízen“.
Pavel Eisner: Chrám a tvrz

Můj názor zkomplikoval situaci ještě víc: buď vydat překlad bez revize, je to odpovědnost především překladatele, anebo, je-li překlad tak špatný, jak tvrdí Vyskočil, nevydávat jej vůbec, protože špatný překlad se nedá opravit, zásahy budou vždycky vidět; a odstraní-li se nejpatrnější boule, vystoupnou pak další, a opravy začnou znova. Zasáhne-li se do překladu hlouběji, poruší se jednot a pojetí a nemůže vzniknout než stylový hybrid…
Bedřich Fučík: Setkávání a míjení – Historie jednoho překladu

Pravdivě zpodobnit dokáže tedy pouze překladatel, který přiměje věc, jak mu ji text ukázal, k tomu, aby promluvila. To znamená, že si nejen najde svůj vlastní jazyk, nýbrž také jazyk přiměřený originálu. Postavení překladatele se tedy od postavení interpreta příliš neliší. Příklad překladatele, který musí překonávat jazykovou rozdílnost, ozřejmuje zvláštní vztah mezi interpretem a textem, který odpovídá vzájemnosti dorozumění v rozhovoru.
Hans-Georg Godamer: Wahrheit und Methode

Saudkovo překládání mých básní je umíněné, šílené. Byl tu před několika dny básník Otto Pick, který se rozhořčoval nad Saudkovými překlady. Pick je básník, ale také tomu všemu dobře nerozumí.
Emilie Lakomá: Úlomky hovorů Otokara Březiny

Kdežto Alexander Pole si již ze svého překladu Homéra mohl zakoupit venkovské panské sídlo, pracovali čeští překladatelé ještě daleko do 19. století právě na nenáročnějších překladech zdarma nebo téměř zdarma.
Jiří Levý: České teorie překladu

Požadavek, aby překlady národní poezie byly doprovázeny přetiskem původního znění, vyslovil již r.1822 v předmluvě k 1. dílu svých Slovanských národních písní František Ladislav Čelakovský… Čelakovský tedy odůvodňuje přetiskování originálu poznatkem, že estetická hodnota lidové písně je v jejím národním, ba přímo jazykovém svérázu, a proto ji nelze vystihnout překladem.
Jiří Levý: České teorie překladu

Sokratovu odpověď na otázku žáka, co bude po smrti, přeložil: „Tu ne serais plus rien du tout.“ Přidané „rien du tout“ – „Vůbec nic“ bylo považováno za projev překladatelovy nevíry a tato tři slova byla jedním z hlavních důkazů v procesu proti Doletovi; překladatel byl jako kacíř oběšen a jeho mrtvola spálena. V katolickém názoru na překlad máme v těsném příčinném spojení formulovánu zásadu nepřeložitelnosti a požadavek doslovné věrnosti.
Jiří Levý a další informace o Étienne Doletovi (3. 8. 1509 – 3. 8. 1546) na netu

Ale překládat budu. Je to věc nevděčná, ale my ji potřebujeme. Dokud nebudeme mít hodně mnoho uznaně velkých děl přeložených, nebudou lidé chápat velké věci domácí -„, píše Zeyerovi 27. července 1890.
Josef Václav Sládek

Jde jen o to, vymýtit z překladu šumy, které by čtenáře mátly? Humboldt se souhlasně se Schleiermacherem domnívá, že je vhodné překladem záměrně nechat prosvítat ráz původního jazyka a razí pojem takzvané Übersetzungsprache.
Jiří Pelán: Kapitoly z francouzské a italské literatury